Logo TyfloCentra Liberec, o. p. s.
Úvod

Semily - Přednáška - Život s hendikepem

Napadlo vás někdy přemýšlet o tom, jak se vybírají matky pro postižené děti? Já si to představuji tak, že Bůh dává instrukce andělům a ti si je zapisuji do ohromné matriky. A někdy nadiktuje jméno, usměje se a řekne: „Téhle dáme postižené dítě." Andělé se zvědavě ptají: „ Bože, proč právě jí? Vždyť je tak šťastná?" „ Právě proto", odpoví Bůh s úsměvem. „Copak bych mohl svěřit postižené dítě ženě, která nezná radost? To by bylo kruté. Toto je žena, které požehnám ne zcela dokonalým dítětem. Ještě to neví, ale budou jí mít co závidět .Nikdy už nic nebude brát jako samozřejmost. Řádný krůček pro ni nebude něčím obyčejným. A až její dítě řekne poprvé „ mámo" bude svědkem zázraku, a bude to vědět. A nikdy už nebude sama.

Tento úryvek nám přečetl Mgr. Vít Coufal ve své přednášce o hendikepu. Je od Emy Bombeckové. No a co to znamená kdyžto shrneme? Mate-li jakékoliv postižení a měli jste to štěstí, že jste se narodili v tom správném čase na tom správném místě a žijete v milující rodině a okolí vás vnímá bez předsudků a falešného soucitu, pak už ván zbývá jediné.

A to začít pracovat sám na sobě a žít naplno.

Ano žít naplno. V dnešní době to je možné žít naplno. Hendikepovaní můžou studovat různé obory, učit se cizí jazyky, věnovat se hudbě, sportu, volnočasovým aktivitám, chodit do divadel a na koncerty a mnoha dalším aktivitám.

Víme také, že ne vždy to tak bylo. Hendikep podvědomě vyvolává nedůvěru, a nepřátelství k něčemu cizímu, vzbuzuje v lidech strach, mnohdy až odpor .Lidé nejsou pudově vybaveni k přijímání odlišných jedinců. Všichni jsme v zajetí nejenom předsudků, ale i stereotypu v myšlení. Tyto pocity lze nazvat slovem xenofobie, nebo etnocentrizmus, nebo rasismus. Je však vždy na místě tam, kde dochází k dělení lidstva na „ my a oni".

Víme, že Sparťané házeli postižené narozené děti do propasti. Indie: Třem horním kastám zakazovaly sňatky s rodinami, kde se vyskytovaly nemoci jako je epilepsie.

Rusko: Car Petr I. podepsal zákon o uplatnění selekce lidí Nazvaný „ Senátní osvědčení o hlupácích" který zakazoval mentálně postiženým ženit se a vdávat.

Amerika: Při hromadných odvodech do I. světové války bylo zavedeno masové písemné testování odvedenců, kteří valnou část tvořili negramotní přistěhovalci z Europy, často neznalí angličtiny. Výsledky byly katastrofální a Slované a Jihoeuropané byli zařazení na mentální úroveň dvanáctiletých dětí. Ihned se vynořily obavy o degradaci americké populace a následovaly tvrdé imigrační zákony a snaha o legalizaci sterilizace „ méněcenných"

Německo: Ve Výmarské republice byla vydána publikace Volnost pro zničení nehodnotného života. Kde autoři právník a psychiatr, označili mentálně postižené jako „duševně mrtvé,"zatěžující exzistence", „prázné schránky" kde jejich likvidace nepředstavuje nemorální jednání, citovou surovost, ani žádné provinění, nýbrž povolený potřebný akt k likvidaci. Následně Třetí říše uzákonila sterilizaci mentálně postižených jakožto lidi „dědičné nemocných"

Ale i Československo provedlo odsun mentálně postižených dětí německé národnosti zvyklé na ústavní péči a prostředí ve kterém žily.Bylo to až po organizovaném odsunu Němců. Z těchto uvedených příkladů, je vidět, že pohled na hendikepované byl spíše drastický. Ale i v dnešní době nastávají velké rozdíly kde se s postižením, a hlavně se závažným postižením narodíte. Zda je to např. v Americe, nebo v Africe, anebo v Europě, záleží na sociální dostupnosti a lékařském zabezpečení. I u nás v Česku jsou rozdíly, zda se narodíte v Praze nebo v pohraniční části, například ve Šluknovském výběžku.

Další část přednášky už byla zaměřená na jiné téma. Mgr. Vít Coufal opustil tuto smutnou a nepříznivou statistiku a přenesl se na téma nám všem dost dobře známé. Život se zrakovým postižením. Rozdíly v představách nevidomého od narození a těmi kteří přišli o zrak později, o smyslech které se postupně rozvíjejí – čich, sluch hmat, o různých kompenzačních pomůckách které nevidomým pomáhají jak při studiích , tak i v běžném životě, o různých institucích a zařízeních kde se nevidomým věnuji, o sportu i o volnočasových aktivitách.

Na toto téma jsme mohli dlouze povídat, ale čas byl proti nám, přednášku jsme ukončili s tím, že se později opět sejdeme nad zajímavým tématem.
Fotky z akce si můžete prohlédnout ve Fotogalerii